Proměny české energetiky způsobené novými elektrárnami i toky elektřiny v celé energetické soustavě pomáhá už přes rok řešit Elektroenergetické datové centrum (EDC). „Jsme na začátku a sdílení elektřiny je pouze zlomek toho, co budeme dělat v budoucnu. To hlavní, kvůli čemu EDC vzniklo, teprve přijde,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz předseda představenstva Petr Kusý.
Jedním z hlavních úkolů Elektroenergetického datového centra bude v dalších letech podle jeho šéfa distribuce dat a poskytování servisu všem potřebným a zainteresovaným na trhu. A to především v zájmu bezpečného řízení energetické sítě.
„Aktuálně se věnujeme funkcionalitě sdílení elektřiny, což lze přirovnat k první vlaštovce moderní energetiky,“ zdůrazňuje Kusý. Jak dodává, EDC při rozjedu pomáhali jeho akcionáři, kterými jsou provozovatel přenosové soustavy ČEPS a provozovatelé regionálních distribučních sítí ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce. „Bez nich bychom termín pro spuštění sdílení uložený zákonem nezvládli,“ přiznává.
Jak se Češi učí sdílet elektřinu?
Start byl pozvolný, na začátku byl zájem o jednodušší formy sdílení, do kterých se zapojovali aktivní zákazníci. Od letošního ledna začala přibývat i energetická společenství. Vývoj jsme pozorovali také prostřednictvím naší infolinky. Ze začátku kladli účastníci nejrůznější dotazy související se základy sdílení, postupně začaly přicházet sofistikovanější otázky. Byl to vývoj, který mnohému naučil i nás. S dosavadním stavem jsme nicméně spokojeni. Sdílení je první krok na cestě k moderní komunitní energetice. Takže ti, co si chtěli sdílení zkusit, se prostě připojili a jejich počty dále rostou. Pro nás je zajištění sdílení dobrý test našeho fungování před spuštěním dalších služeb.
Jaké hlavní mýty na počátku sdílení mezi zákazníky kolovaly, které jste museli vyvracet?
Jedním z nich například bylo, že přebytek elektřiny z výroby bude rozdělený podle aktuální spotřeby všech účastníků ve skupině, ne podle procentuálního alokačního klíče, který si sami stanovují. Dále si lidé mysleli, že sdílenou elektřinu budou moci spotřebovat kdykoliv, nejen v dané čtvrthodině. Také nerozlišovali výrobu a přebytek. Zákazníci se rovněž domnívali, že EDC plní i funkci zprostředkovatele, že my domluvíme výrobnám spotřební místo ke sdílení a naopak spotřebním místům sjednáme výrobnu. Podobné dotazy jsme ale dostávali spíše na začátku, nyní jsou již mnohem techničtějšího rázu.
Sdílení je především pro aktivní zákazníky. Člověk musí opravdu sám přijít a vědět, co chce, protože ten, kdo je pasivní, a není to myšleno pejorativně, tak se o detaily, varianty a fungování zpravidla ani nechce nezajímat. Má svého dodavatele elektřiny a jednou za pár let ho třeba změní. Na druhé straně jsou na trhu aktivní zákazníci, zejména majitelé fotovoltaik, kteří přemýšlejí, jak dosáhnout ideálního modelu. A sdílení je právě pro tyto účastníky. Není však naší rolí, abychom tyto zájemce učili a radili jim, zda se jim sdílení například ekonomicky vyplatí nebo ne.
Ing. Petr Kusý
- Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni.
- Od roku 2006 působil celkem sedmnáct let na Energetickém regulačním úřadu (ERÚ), mezi lety 2019 a 2022 také jako člen Rady ERÚ.
- V roce 2023 přešel do společnosti PREdistribuce, kde rok zastával pozici senior manažera pro strategii.
- Od roku 2024 vykonává funkci předsedy a CEO Elektroenergetického datového centra.
Objevila se také kritika, že ne všechna elektřina určená ke sdílení se využila, že se po cestě ztratila. Jak k tomu dochází?
Ta elektřina se ale neztrácí po cestě. Nejčastěji jde o nevhodně nastavený tzv. alokační klíč. To pak může způsobit, že pokud je ve skupině sdílení trochu složitější model, tak se nerozdělí 100 procent přebytků. Je to matematika, která je neúprosná. Pokud si to někdo nenastaví dobře, tak v běžném provozu narazí. Důležité je si také uvědomit, že sdílení není o tom, aby na tom zákazníci vysloveně vydělali. Mnoho zájemců to nedělá s primárním cílem ušetřit, anebo na tom dokonce vydělat peníze, ale třeba z důvodu ekologie nebo touhy smysluplně využít maximum vyrobené elektřiny.
Zavedení například tzv. dynamického alokačního klíče by mohly provázet další náklady, které by v prvních měsících sdílení byly nepřiměřené přínosům. Dnes jsou pravidla nastavená tak, aby dávala co největší smysl v kontextu aktuálních potřeb a vývoje. Od prosince 2027 počítáme ovšem se spuštěním technicky dokonalejšího sytému.
Vy osobně sdílíte elektřinu?
Některým sousedům v naší vesnici jsem princip sdílení vysvětloval, několika dalším jsem i radil. Sám nesdílím, nemám fotovoltaiku. Ale řada mých známých a také kolegů je do toho procesu zapojena a vedou si celkem úspěšně.
Sdílení má však být do budoucna pouze malá část aktivit EDC. Co bude to další?
Založení EDC je opravdu velký projekt, reaguje na zásadní změny v energetice. K dnešnímu dni máme asi 40 zaměstnanců, do budoucna to může být dvojnásobek. Stále nabíráme lidi, především IT a experty na energetiku. Energetika se totiž zásadně transformuje. Již to není doména velkých uhelných zdrojů a pár dalších elektráren. Dneska máme těch zdrojů zhruba čtvrt milionu a jsou výrazně více decentralizované. To znamená, že nejsou napojené na velké přenosové a distribuční soustavy, ale jsou i v nižších napěťových hladinách, typicky jde o fotovoltaiky na rodinných domech.
Kromě množství nových zdrojů se mění i toky v soustavě. Dřív elektřina putovala z velkých elektráren přes přenosové sítě až k odběratelům. Dnes v různých částech sítě teče opravdu i opačným směrem. A to vše vyvolává otázky související s řízením celé soustavy. Aby mohla fungovat dál, byla bezpečná, spolehlivá, tak se musí správně vyhodnocovat data o výrobě a spotřebě, kterých navíc neustále přibývá. A to je celý prazáklad EDC. Jsme centrum datových informací , které budeme poskytovat provozovatelům soustav, aby mohli bezpečně a spolehlivě řídit celou soustavu. Informace budeme poskytovat i dalším účastníkům trhu. Řídit energetickou síť ale nebudeme.
Cílem EDC je do budoucna spojovat energetiku jako takový živý organismus. Dříve se dispečeři jen podívali na jeden z monitorů a zaznamenali, že například někde vypadla velká elektrárna. Tak nahodili jinou, která byla připravená v záloze. Nyní se ta soustava chová jinak, řízení musí sledovat mnohonásobně více zdrojů všude v soustavě, takže je potřeba mnohem detailnější koordinace.
Od příštího roku máte začít používat tzv. síťový semafor. Můžete vysvětlit, jak bude fungovat?
To souvisí s flexibilitou, která bude pomáhat soustavě, aby byla řiditelná. Jejím principem je zjednodušeně nahrazování výroby či spotřeby jednoho zdroje jiným. Zatímco dříve provozovatel snadno nahradil výpadek jednoho velkého zdroje jiným, dnes je to s tisíci malými obnovitelnými a nestabilními zdroji mnohem složitější. A síťový semafor by měl provozovatelům soustav tuto situaci zjednodušit.
V první fázi budeme připravovat systém na poskytování tzv. technické flexibility. A síťový semafor bude poskytovat informace: červená bude znamenat, že v tu chvíli v tom daném místě síť žádnou flexibilitu poskytnout nemůže. Když zasvítí oranžová, tak tam bude nějaké omezení a v případě zelené bude možné flexibilitu poskytovat.
Množství dodávané elektřiny se dnes může v rámci republiky výrazně lišit. Na jednom místě tak síťový semafor může ukazovat zelenou, v dalším okrese již bude červená.
Půjde i o prevenci blackoutu?
Mělo by to pomoci i pro řešení či předcházení určitých typů výpadků sítě. Ve všech rizikových situacích dispečer potřebuje informace pro danou minutu a oblast. A data, která budeme poskytovat, budou právě od toho, aby se konkrétní dispečer mohl správně rozhodnout. Jestli pak bude postupovat správně nebo špatně, to už je jiná věc. Ale pokud někde vlivem přírodní katastrofy nebude soustava fungovat, tak to žádná data nevyřeší. Úkolem EDC je sdružování a poskytování dat pro další rozhodování a efektivní řízení. Nikoliv přejímat odpovědnost, ale distribuovat správnou informaci na správné místo ve správné kvalitě.
Data k vám proudí i z chytrých elektroměrů. V Česku je však ještě nemají všechny domácnosti. V jaké fázi je jejich výměna?
Pokud to vezmeme z pohledu sdílení, tak každá výrobna, která se chce do procesu zapojit, požádá o chytrý elektroměr a provozovatel soustavy jej podle zákona nainstaluje. Obecně je jednotliví distributoři mění podle Národního akčního plánu, který určuje, jak a kdy by se měly nasazovat. U standardních nesdílejících domácností dojde nejdříve k instalaci u těch se spotřebou nad šest megawatthodin. Teprve poté přijdou na řadu i domácnosti s nižší spotřebou. V budoucnu je budou mít úplně všichni a jejich data budou v EDC.
Nyní pracují vaši lidé v moderních kancelářských prostorách. Jak si máme představit fungování vašeho centra do budoucna? Budete působit poblíž nějakého velkého datového úložiště?
I v budoucnu budeme společnost, která bude mít standardní zaměstnance, jako jsou IT a business inženýři, i zaměstnance pro podpůrné a administrativní procesy. Data, s kterými budeme pracovat a operovat, budeme mít uložená jinde. Teď probíhá výběrové řízení na dodavatele, který nám to zajistí. Úložiště můžeme mít v Česku, ale třeba i v zahraničí. Důležité jsou i požadavky na kybernetickou bezpečnost.
Jak je to s energetickými datovými centry v zahraničí? Inspirovali jste se nějakým příkladem?
EDC není něco, co si vymyslela Česká republika. Podobná centra vznikají i v dalších evropských zemích, vyplývá to z nařízení a směrnic EU. Zároveň je to i důsledek trendů a vývoje energetiky. Samozřejmě, že se díváme, jak to funguje jinde, ale je třeba si uvědomit, že energetika je v každé zemi jiná. Někde chtějí, aby bylo datové centrum státní, jinde jej bude spravovat soukromá společnost.
V Evropě jsou dva základní modely, jeden je s centrálním způsobem řízení a ten druhý prosazuje decentralizovaný. Oba mají své výhody a nevýhody a ani z pohledu správy, ochrany a vlastnictví dat nelze říci, který model je lepší nebo horší.
Pro Českou republiku je to nastaveno na fungování podle stávajícího modelu, tedy vlastnická struktura s účastí státu a s postupným náběhem funkcionalit. Podobně je to v Rakousku nebo ve Slovinsku. Žádné srovnání jejich výkonnosti neexistuje, všechna datacentra fungují krátce, uvidíme třeba za deset let.
Kde tedy vidíte energetiku v Česku za těch deset let?
Křišťálovou kouli nemám. Je opravdu těžké na to odpovědět. Působím v energetice dvacet let a za tu dobu se udály obrovské změny. Když si vzpomenu, co jsme se učili na vysoké škole, tak technika samozřejmě funguje pořád stejně, ale pohled na vývoj energetiky se mění.
Psal jsem diplomovou práci na téma obnovitelných zdrojů a řada zastánců tradiční energetiky na to koukala dost divně. Ale postupně jsme se stali všichni svědky mnohých výrazných změn. Ani jako vystudovaný energetik si netroufám předvídat vývoj, nicméně doufám, že plynulost a spolehlivost dodávek elektřiny zůstane v Česku na úrovni, kterou tady máme. To je naprosto klíčové a zásadní.
Zdroj: idnes.cz, 11. 9. 2025, Dáša Hyklová