Legislativa
Legislativní rámec, kterým se upravují pravidla pro sdílení elektřiny je komplexní a zahrnuje řadu evropských a národních právních předpisů. Jedná se především o novelu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) tzv. Lex OZE II, která z pohledu sdílení elektřiny stanovuje podmínky pro vytváření SSE jako např.:
- Kteří účastníci trhu mají právo mezi sebou sdílet elektřinu.
- Kolik předávacích míst může být zapojeno v rámci jedné SSE.
- Jaké měření elektřiny se používá v případě sdílení elektřiny.
V souvislosti se sdílením elektřiny stanovuje Energetický zákon také práva a povinnosti dotčených účastníků trhu, jako jsou zákazníci, výrobci, obchodníci, společenství, OTE, PPS, PDS a EDC.
Jedná se o vyhlášku č. 408/2015 Sb. o Pravidlech trhu s elektřinou, která u sdílení elektřiny stanovuje podmínky registrace, změnu registrace a ukončování registrace odběrných míst a výroben v informačním systému elektroenergetického datového centra (dále IS EDC), podmínky a algoritmus pro výpočet nasdílené elektřiny a činnosti dotčených účastníků trhu.
Další je Vyhláška č. 359/2020 Sb. o měření elektřiny, která z pohledu sdílení elektřiny stanovuje požadavky na typy měření u odběrných míst a výroben, které jsou zapojeny do sdílení elektřiny a obsahuje také podmínky pro předložení žádosti provozovateli distribuční soustavy o instalaci měření do odběrných míst, která budou zapojena do sdílení elektřiny.
Pro výrobce elektřiny, který chce část své výrovy sdílet je pak důležitá Vyhláška č. 16/2016 Sb. o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, která definuje podmínky připojení požadovaného zdroje, např. fotovoltaické elektrárny.